Už pár dní se potýkám s nutkáním nějak sepsat své myšlenky ohledně pětiletky, která právě končí a pro mě jako soudního tlumočníka a překladatele (dále jen STP) už vlastně ani není moc relevantní. Budu mít aspoň zas místo na zápisy snů, které se ke mně pro několika měsících vrátily. Já vím, že si to čtete, a že si to čtete mým hlasem!
Takže: už za dva dny skončí takové bezprecedentní období, kterému se mezi STP říká prostě “přechodné období”. Jde o pětileté vakuum mezi 1. lednem 2021 a 31. prosincem 2025, které chránilo STP jmenované podle zákona č. 36/1967, aby po jeho zrušení (k prvnímu dni vakua) nepřišli o razítka. Každý takto jmenovaný STP měl 5 let na to, aby se nechal tzv. “přelicencovat” a mohl nerušeně vykonávat činnost i po posledním dni vakua. Bylo k tomu potřeba podat žádost o zápis do seznamu STP a složit zkoušku. Pohled na čísla je ovšem výmluvný: z nějakých 3500 šestatřicátníků je nyní přelicencována asi třetina a jak se dalo čekat, panika nastala v posledním kvartále letošního roku, kdy se začali stávající STP v lepším případě ke zkoušce hlásit, v horším teprve zajímat o to, co vlastně měli udělat.
Nedá mi to, abych se nepokusil shrnout ty nejbizarnější momenty z celé té taškařice, a protože jako komparatista mám rád typologii, vytvořil jsem induktivní metodou několik typů nepřelicencovaných STP. Jak každý komparatista ví, hranice nejsou neprůstřelné a některé typy se samozřejmě překrývají. Tady ji máte, bez záruky.
TYP Č. 1: LENOCH
Asi nejsnáze pochopitelný typ. STP, který je kvalitní, inteligentní, zná zákony, sleduje dění, ví, co se kde šustne, ale prostě byl lenivý si tu přihlášku podat. Lenoch si většinou uvědomuje své zaváhání, sype si popel na hlavu a bere situaci tak, jak je. Holt si teď dá pár týdnů či měsíců pauzu a bude makat, až dostane razítko podle nového zákona. Času bylo dost, že jo, no, ale on potřeboval třeba o měsíc víc.
TYP Č. 2: VĚŘITEL
Neplést s pojmem spojeným s branží jistého Vrány. Věřitel je typ STP, který do poslední chvíle, a nejspíš až do Silvestra letošního roku, věřil. Tato víra zakládá další dva podtypy. První z nich je STP, který věřil, že jeho se z nějakého důvodu změna zákona a z ní vyplývající povinnosti netýkají. Druhý podtyp věřil, že během pěti let se něco stane (změní se vláda nebo někomu v Parlamentu sepne správný okruh) – nejčastěji šlo o bláhové sny o tom, že se přechodné období prodlouží, případně komické úvahy o tom, že se zkouška zcela zruší. Tento typ je poněkud agresivnější, neboť má značnější problém přiznat, že pochybil, cítí se ukřivděn, ale nezřídka hledá viníka nikoliv na straně legislastivní moci, ale na straně STP – kde byla Komora, když začaly platit ty hrozné paragrafy? Kde byla petice proti této zvůli? No, rozhodně víme, kde nebyla. U věřitelů.
TYP Č. 3: STP S PRAXÍ 30+ LET
Jeden z nejagresivnějších typů vůbec. Zarputile odmítal podstoupit to ponížení zkoušky, protože on má přece 30 let praxe a ví, jak se to dělá. Považuje zákon a vyhlášky o činnosti STP za osobní útok na jeho kvalifikaci a zkušenosti, zpochybňování jeho profesionality. Sice většinou neví, jak vyúčtovat čas na cestě nebo další vyhotovení a na doložky bouchá červené razítko, ale to je jedno – má 30 let praxe, odevzdal tomuto státu své mládí i střední věk a odmítá se podrobovat dalším ponižujícím procedurám. Zpravidla neví (ani po deseti upozorněních), že zkouška není z jeho praktických dovedností překladatele/tlumočníka, ale ze znalosti nové právní úpravy, v níž mohl k dnešnímu dni získat praxi leda tak téměř pětiletou. V diskusích ostentantivně vrací razítko, vytírá s ministerskými úředníky podlahu a ignoruje dobře míněné rady kolegů, kteří jej ujišťují o tom, jak je ta zkouška vlastně stupidní. I tento typ generuje dva podtypy. První z nich si nakonec uvědomí, že ty prachy se hodí, a v tichosti si přihlášku ke zkoušce podá. Druhý hrdě brání své pozice až do hořkého konce, případně rovnou razítko vrací ještě před uplynutím přechodného období.
TYP Č. 4: LAKOMEC
STP, který vidí problém zejména v tom, že se za zkoušku musí platit. Odmítá uznat, že podnikání není jen o příjmech, ale také investicích a že se mu ty peníze při prvním kšeftu vrátí. Považuje částku 3000 Kč za likvidační, celý proces výběru poplatků má za nedůvodné obohacování ministerstva, asi aby Decroix měla na hadry. (Nesmyslné navyšování poplatku při odůvodněné omluvě nechme stranou, to je fakt pičovina). Skutečnost, že musí i za průkaz zaplatit další pětičento, mu způsobí infarkt. Poměrně agresivní typ, který ale taky často přeci jen utrhne dětem od huby a nakonec podléhá. Ty prachy se prostě hodí.
TYP Č. 5: ROBIN HOOD
Můj nejoblíběnšjí typ. Rebel, který vyzývá k tomu, aby nepřelicencovaní STP i po 1. lednu 2026 dál vykonávali činnost v rozporu se zákonem, protože “to nikoho stejně nezajímá” nebo to “nikdo nezjistí”. Člověk, který si svou roli v zajišťování zákonnosti a spravedlnosti vykládá jako osobní quest vzdoru proti institucionalizovanému násilí. Daně a dálniční známky samozřejmě platí bez mrknutí oka (i když určitě se najdou i výjimky: znám STP, který uvádí pro příjmy z činnosti STP nesprávný výdajový paušál, protože když činí pro soukromé klienty, nejde přece o činnost STP podle zvláštního zákona). Často je sám přelicencovaný, ale vinklaří tímto způsobem možná i proto, aby se zbavil konkurence zdecimované stotisícovými pokutami, které za protiprávně vykonávanou činnost STP hrozí. Velmi agresivní typ, jejž je lepší v jakékoliv diskusi ignorovat.
Summa summarum, toto je nástřel, který hodlám rozpracovat a odeslat k recenznímu řízení do Sworn Interpreter Quarterly. Uvítám jakékoliv další postřehy a doplnění. Jak řekl Vladimir Jakovlevič Propp: “Типов никогда не хватает!”