(upozorňuju, že tón mého příspěvku může být vyhodnocen jako urážlivý)
Co si budeme nalhávat. Mezi soudními tlumočníky a překladateli (dále jen STP) je spousta těch, kterým říkáme dinosauři. Zpravidla to zahrnuje ty STP, kteří k razítku přišli všelijakými způsoby a nejsou vůbec kompetentní tuto činnost vykonávat. Nejčastěji je poznáte tak, že vůbec nemají šajn, že vyšel nějaký nový zákon, pročež razítkují neplatnými razítky neplatné doložky, jimiž opatřují, logicky taky neplatné, překlady. Často také žijí v různých bludech, ale kde není žalobce…
Horší je to však s těmi, kdo změnu zákona zaznamenali, jsou si vědomi povinností, které jim z toho plynou, nejsou ani blbí, ale buď je ostentativně ignorují, u čehož často zmiňují svých 30 let praxe (takže oni samozřejmě žádné zkoušky dělat nemusejí) a/nebo, podobně jako výše uvedení, taktéž žijí v bludech. V této škále od naprosto nekompetentních neumětelů po spasitele přesvědčené o své výjimečnosti, se nachází zóna, kde se všechno tohle míchá a bublá.
V poslední době mě zaujaly dvě diskuse mezi STP, které pár takových jurských myšlení odhalily. První se týkala toho, zda může STP překládat z cizího do cizího jazyka, kdy se našli tací, kteří tvrdili, že nikoliv. Druhá, a šťavnatější, se týkala toho, zda může STP vyhotovit částečný překlad, konkrétně šlo o lékařskou zprávu, ale to je celkem jedno. Tehdy se našly opět hlasy, že toto nelze, a dokonce jeden bizarní názor, že by se v takovém případě jednalo o padělání či pozměňování veřejné listiny. Přitom jak možnost překladu z cízího do cizího jazyka, tak možnost vyhotovení částečného překladu, zákon přímo zmiňuje a upravuje. Stačí si jej přečíst. Ale to přece nemůžete chtít po někom, kdo má razítko 30 let a rozhodně jej nikdo nebude zkoušet ze znalosti právních předpisů, které upravují jeho činnost. To radši vrátí razítko. Jako to děcko, co chtělo lízátko, ale nechtělo sníst oběd.