Na úvod musím napsat něco ke genezi tohoto textu. Když jsem na něm totiž začal pracovat, byl jsem regulérně nasraný, tak jsem se rozhodl nechat to chvilku uležet. Po pár dnech jsem se ke psaní vrátil a jsem nasraný ještě víc. Dospěl jsem tedy k závěru, že jde asi o jeden z těch případů, kdy ventil musí dostat přednost před Ladislavem Špačkem v nás, i když ve mně toho pána s dobře česanou pěšinkou a smradlavou cigaretkou v ruce už stejně moc nezbylo.
Důvodem mé nasranosti je zákonodárce. To není u soudních tlumočníků a překladatelů (dále jen STP) nic zvláštního. Na nesmysly, nedotaženosti a pofidérnosti v zákonech a vyhláškách upravujících naši činnost si stěžujeme veřejně i neveřejně pořád, patří to už k bontonu, a víceméně je ta zlá krev mezi námi a orgány veřejné moci do určité míry hra na kočku a myš. V tomto případě to ale zákonodárce opravdu přehnal (původně jsem chtěl napsat, že se posral).
Zákonodárce, konkrétně ministerstvo vnitra, totiž předkládá návrh zákona o vstupu a pobytu cizinců (cizinecký zákon), z jehož bažiny 600 paragrafů jako mrtvolná hnáta trčí § 419, odst. 3, jenž hlásí:
(3) K tlumočení úkonu v řízení může správní orgán použít namísto tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků a překladatelů certifikované technické zařízení.
Čtete správně. K úkonu v řízení může správní orgán namísto tlumočníka použít technické zařízení. Jestli nejste v šoku, asi nejste STP nebo jste nechodili na juridikum a nic vám neříkají pojmy jako spravedlivý proces nebo trestněprávní odpovědnost. O tom ale potom.
Záměr nahradit tlumočníky a překladatele stroji není nějakým výstřelkem Rakušanova ministerstva, setkáváme se s tím na denní bázi v posledních měsících na všech frontách, agenturami zadávajícími překladatelům namísto překladů “korektury” strojových výblitků počínaje, a nakladateli krásné literatury konče (dívám se na tebe, dybbuku!). Snaha uzákonit použití strojů v překladatelské a tlumočnické činnosti v rámci státní správy tak překvapí jen troglodyta.
Problém ovšem neleží primárně v principu nahrazení člověka strojem. To už tu bylo, když dělníci stroje rozbíjeli, nebo když Marx napsal ten slavný text, jehož anglický překlad posloužil jako název ještě slavnější kapely kubánských emigrantů. Je to dějinný pohyb, snad se moc nepletu, když řeknu, že je to jeden z průvodních jevů nové průmyslové revoluce, který jen těžko omezíme, zastavíme nebo vrátíme na počátek, abychom mohli začít znova.
Problém leží v samotné podstatě čehosi vágního, co nazýváme spravedlností, morálkou, právem. V souvislosti s výše citovaným návrhem je potřeba si položit několik otázek, na které dosud nejsou jednoznačené odpovědi, ale měly by být co nejdříve nalezeny.
Co je to certifikované technické zařízení a odkud se vezme?
Nejsem si vědom, že by existovalo technické zařízení užívané k tlumočení, které by bylo jakkoliv “certifikováno” pro použití ve správním řízení. Jednak ani nevím, kdo by měl takové zařízení certifikovat, a jednak nejsou známy ani podmínky pro udělení takové certifikace. Představíme-li si, čiste hypoteticky, že taková certifikace bude provedena důsledně, což by znamenalo, že zařízení bude pracovat bezchybně, proces takové certifikace zabere tisíce, spíš desetitisíce hodin, neboť bude nutné opravdu důsledně prověřit, že zařízení pracuje správně ve všech možných jazykových kombinacích. To bude vyžadovat zapojení stovek, možná tisíců lidí, kteří budou schopni takové hodnocení provést. Hypoteticky, žijeme v ČR.
Aby bylo takové zařízení bezchybné, padnou stovky milionů, ale nedivil bych ani nižším miliardám, na vývoj takového zařízení. Nehledě na to, že aby prošlo důkladnou certifikací a pracovalo bezchybně, bude jeho vývoj trvat několik let. Hypoteticky, žijeme v ČR, takže spíš několik desetiletí.
Jenže žijeme v ČR, kde se státní zakázky ve velkém přihrávají kamošům v netransparentních výběrových řízeních, případně je dostává ten, kdo dá míň. Rovnici snad pochopil už každý, kdo má alespoň maturitu: buď to bude kvalitní, pak to bude drahé a bude to trvat dlouho. Jenže žijeme v ČR, takže spíš myslím, že to bude vyvíjet ten, kdo dá nejmíň, takže to nebude tak drahé, bude to rychlé, ale třetí proměnnou, respektive její znaménko, si už jistě dosadíte sami. Pro nedovtipné: obávám se, že vznikne zmetek, který nadělá víc škody než užitku. Uvědomme si prosím, že nasazení strojů do správního řízení navrhuje ministerstvo, které za několik let nebylo schopno zajistit, aby datové schránky byly schopny posílat soubory větší než dvě písničky ve formátu mp3.
Ale vlastně bychom to měli, my STP, uvítat, protože pak by zákonodárce možná přišel na to, že se bez nás neobejde, a začal šetřit jinde. Jenže je tu druhý aspekt…
Jde, kurva, o lidi!
Ve správním řízení spolu nekomunikují stroje, ale lidi. Ti lidi, cizinci, kteří sem přicházejí, a úředníci státní správy, policisté, soudci, státní zástupci, advokáti a já nevím kdo všechno, jsou taky lidi. Lidi, kteří mluví různými jazyky, častokrát hodně špatně nebo nespisovně, ale kteří taky mají svoje životy, rodiny, zájmy, zaměstnání a nějakou vizi života v České republice, v níž z nějakého důvodu žijí nebo chtějí žít. Když postavím otázku naopak, chtěli byste, aby o vašem životě rozhodovaly stroje? Nemám teď na mysli situaci, kdy se nad vámi třeba slituje příslušník Městské policie, když vám za pití alkoholu na veřejnosti namísto pokuty až 10 000 Kč udělí jen slovní napomenutí. Mám na mysli případ, kdy na základě nesprávného tlumočení skončíte v cele předběžného zadržení.
V případě, že došlo k chybě tlumočníka, můžete se domáhat svých práv, propuštění, odškodnění a potrestání dotyčné osoby. Ta osoba totiž nese odpovědnost za to, co vypustí z úst, se všemi následky. Pro takového tlumočníka to asi nebude nejpříjemnější, ale je to holt riziko povolání. Když vás ale zavřou do cely na základě toho, že chybu udělal stroj, kdo tuto chybu odčiní? Kdo bude pohnán k odpovědnosti? Zákonodárce, který tu blbost vymyslel? Certifikátor, který řekl, že stroj nedělá chyby? Policajt, který stroji uvěřil, protože neměl jinou možnost? Tester, který do stroje nechal proniknout chybu? Nebo vy, protože jste se nenaučili dostatečně česky, abyste se mohli práva na tlumočení vzdát?
To je ta otázka, která mě trápí. Kdo za použití stroje ponese odpovědnost? A na ni zákonodárce nedává uspokojivou odpověď ani v důvodové zprávě. Ta je ostatně napsaná s celkem průhledným poselstvím:
Ustanovení představuje toliko možnost pro zefektivnění jednání správního orgánu a účastníka řízení. Pokud by v určité věci či situaci nebylo využití technického zařízení vhodné, lze využít obecnou možnost uplatnění tlumočníka. O tom, zda lze využít možnosti tlumočení technickým zařízením nebo je nutné si opatřit tlumočníka, bude standardně žadatel informován v předvolání ke konkrétnímu úkonu.
Žadatel tedy bude informován o tom, zda je nutné mít tlumočníka, nebo poslouží Robůtek Emil. Pokud snad zákonodárce myslí, že mu strojový překlad pomůže při stupidních úkolech jako zjišťování jména, adresy a data narození, tak mohl rovnou nechat přeložit příslušné formuláře do všech jazyků a ušetřil by tím práci všem. Kdo ale rozhodne o tom, zda situace vyžaduje tlumočníka, nebo ne? Kapitán Borůvka z OAMP, nebo paní na vrátnici? Jak může správní orgán vědět, jak se bude situace vyvíjet a co může Emilkovi zacuchat obvody? Jistě, i tlumočník se může dostat do úzkých, stalo se to každému z nás. Jenže jako tlumočník se můžu dotyčného například doptat, jak to konkrétně myslel, co znamená tohle slovo, které slyším poprvé v životě, protože je z nějakého nářečí nebo slangu, můžu se pětkrát zeptat, zda jsem pochopil sdělení správně, než jej nechám zapsat do protokolu. Emil nic takového dělat nebude. Hypoteticky. Ale žijeme v ČR.
Jsme sto let za opicemi?
Někdo by mohl namítnout, že svět se mění, vyvíjí a někteří z nás to nechtějí přijmout, odmítají “novoty” jako ti dělníci v manufakturách v 19. století a nejradši by dál používali voskové pečeti a psali brkem. Jenomže žijeme v ČR, a vidíme, jak rychle a efektivně zde postupuje například digitalizace, o kterou se jako STP s dalšími kolegy snažím v rámci možností zasazovat. Jenže: evidence tlumočnických úkonů vyšla na svět v obrovských porodních bolestech (kdy si stát navíc chytře zajistil tisíce testerů zadarmo, když ten nedodělaný paskvil předhodil lačným STP), datové schránky neumí posílat větší soubory ani podpisové kontejnery ASiC, CzechPoint nepřečte přílohu v elektronicky podepsaném souboru s překladem, pro spoustu lejster musíme stále na úřady, datové schránky byly v médiích prezentovány jako zlo, které lidem akorát znepříjemňuje život, protože by si nedejbože museli přebírat poštu. Nemáme vyřešené ani korespondenční nebo distanční volby, a budeme vymýšlet stroj k tlumočení ve správním řízení? S vidinou výměny vlády po příštích volbách se už té rajské zahrady nemůžu dočkat.
Jsem, bohužel, celoživotní pesimista (rád bych řekl, že intelektuální, ale to bych musel psát básně), a tak vyhlížím tuhle zářnou budoucnost s černými brýlemi na očích, nikdy jsem ovšem necítil tak intenzivní potřebu jednou taky nestát opodál. Jsem nasranej, a tohle je jen špička ledovce.