Je to jak mor. No, možná ne tak moc, ale kdykoliv sleduju nějaký film z postjugoslávské produkce, děsím se toho, čeho se dočkám v titulcích. Nemám těď na mysli titulky vyráběné amatéry pro bono, kterým nějaké chyby můžeme (byť se skřípěním zubů) odpustit. Na mysli mám titulky oficiální, které jdou do oficiální distribuce spolu s filmy.
Nevím, zda je to snad snahou ušetřit (jak, proboha?) nebo si nekomplikovat život, ale pokud narazíte na chorvatský, srbský či bosenskohercegovský film, jehož tématem je ideálně jugoslávská válka z 90. let (ale někdy postačí i druhá světová), máte celkem slušné šance dovědět se, že tam fungovali nějací četníci. Nejsou to ale tito:
Ani tito:
Ale tito:
Případně tito:
Slovem četnik se totiž původně označovali příslušníci vojenských jednotek bojujících za osvobození srbských zemí proti Osmanské říši a Bulharům v tzv. balkánských válkách (1912, 1913). Ve druhé světové válce se takto nazývali příslušníci tzv. Jugoslávské armády ve vlasti (srb. Jugoslavenska vojska u otadžbini). Tato royalistická armáda, jejíž drtivou většinu tvořili Srbové, neblaze proslula kolaborací s nacisty v boji proti společnému nepříteli, jímž byla partyzánská vojska vedená komunisty. Porážka četniků, kteří tím ztratili jakékoliv sympatie spojenců, vedla k po válce jejich ostrakizaci a často i faktické likvidaci (velitel JVO Draža Mihailović byl spolu s jinými popraven). Slovo četnik se tak stalo urážlivým označením srbského nacionalisty, a během války v 90. letech obecně urážlivým označením všech Srbů (podobně se Chorvatům říkalo ustaše a Bosňákům, tedy bosenským muslimům, turci).
Když pak v Grbavici vidíme nervové zhroucení matky, které své dceři hystericky sděluje, že je četničko kopile tj. četnickej parchant, se zděšením čteme cosi jako policajtský děcko. To jako fakt? V němém úžasu sleduju ten naprosto školácký lapsus, za který se ve zlatých časech mých studií vyzahovalo od zkoušek, zatímco mě žena bombarduje, o jakém policajtovi je řeč. Na podobně, řekl bych až úchylně, převedeného četnika jsem narazil vícekrát, a je to snad ještě horší nešvar, než překládat chorvatské dialekty do hanáckých (o tom snad jindy) nebo se doslovně pokoušet transplantovat srbochorvatské nadávky do češtiny… ach, jebu ti matku.