Překladů z a do černohorštiny je jako šafránu, což je dáno samozřejmě tím, že celá Černá Hora nemá ani tři čtvrtě milionu obyvatel, a podle posledního sčítání obyvatel se k černohorštině jako jazyku nehlásí ani polovina z nich (konkrétně ji jako mateřský jazyk uvedlo necelých 35 % obyvatel). Málokdy se ke mně tedy nějaká “černohorská” zakázka dostane, proto mě překvapilo, když jsem se stal překladatelem černohorštiny na Slovensku…
Konkrétně se mi na mobilu objevilo číslo se slovenskou předvolbou a na drátě byla úřednice slovenského ministerstva spravedlnosti s tím, že tu mají nějakou žádost o právní pomoc do Černé Hory, kterou jejich prostřednictvím odesílá jistý okresní soud. Na dotaz, jestli si nespletla číslo, uvedla, že na Slovensku bohužel žádný tlumočník černohorštiny není, a proto se obracejí na tlumočníky v Česku. Jelikož jsem člověk dobrý, napadlo mě jí říct, ať se obrátí na kteréhokoliv tlumočníka chorvatštiny, srbštiny nebo bosenštiny, a ustanoví jej ad hoc, ale jelikož mám taky hluboko do kapsy, rozhodl jsem se být nekolegiální a tuto radu si nechat na časy, až bude líp (zatím nepřišly). Budiž mi toto zveřejnění alespoň trochu přičteno k dobru, snad si to tam někdo na Slovensku přečte a příště dá vydělat kolegovi či kolegyni pod Tatrami.
Možná se zeptáte, jak je možné, že na Slovensku není žádný soudní tlumočník černohorštiny, když tam jsou tlumočníci třeba i už i mrtvé latiny (1 člověk) nebo již neexistující moldavštiny (1 bytost). Je to jednoduše proto, že černohorština není na seznamu jazyků, pro něž je možné být na Slovensku jmenován soudním tlumočníkem. Černohorština prostě na Slovensku neexistuje. Z toho důvodu se ministerstvo obrátilo do bratrské země, kde černohorština vesele žije a bují svým životem, neboť ji má dnes jako pracovní jazyk prakticky skoro každý soudní překladatel některého z nezvedených dětí srbochorvatštiny.
A tak snad tedy toho zloděje dostali tam, kam chtěli, já jsem se nažral a černohorština zůstala celá.